Pro Foggy jsme si jeli až do dalekých Trojanovic, to je pod Radhoštěm. Naše výprava byla sice cestou nahlodána živou debatou povětšinou se točící kolem toho, komu pojede divé zvíře na klíně, jinak ovšem cesta probíhala v pořádku. Z vozu jsme ještě vylezli jako víceméně civilizovaní lidé, pak ovšem ženskou část výpravy postihla jakási neznámá choroba mající za důsledek vydávání neidentifikovatelných zvuků jako „Awwww!“ „Jezuuus!“ nebo „Božínkuuu, to jsou ňuňáci!“. Naštěstí si vedoucí výpravy zachoval zdravý rozum natolik, aby dokázal rozumně mluvit s chovateli a za několik desítek minut už byl plyšák úspěšně usazený v autě.
Pasažéři na zadních sedačkách prodělali kromě zmíněné mentální anomálie několik lehkých zranění. Většinu si způsobili sami v tiché bitvě o malou kňourající chlupatou hromádku mezi nimi, zbytek byl výsledkem kontaktu drápů hromádky a jejich nohou, když se hromádka pokoušela vyhlédnout z okna. Zdravotnická ošetření nebyla nutná.
O pár hodin později jsme mohli po návratu na základnu deklarovat výpravu úspěšnou a beze ztrát na životech. Zvíře se aklimatizovalo rychle a mohl započít výcvik.
Magda
