První víkend se štěňátky rychle utekl. Sobota (a před ní čtvrtek i pátek a všechny noci mezi tím) byla ještě ve znamení štěňátek ve Foggynčině břiše a velkého čekání, kdy už se miminka pohrnou na svět, protože to po všechny ty dny vypadalo, že už… Nakonec nás nepříjemný pocit, že vše nejde tak, jak by mělo, vyhnal na veterinu – ve správný čas a na správné místo. Štěňátka se narodila císařským řezem a naštěstí všechna v pořádku. Když jsme si Foggy se štěňátky dovezli z veteriny domů, chtělo se nám plakat – šest vřískajících uzlíčků, které se dožadovaly mlíčka a maminky, a maminka, kterou štěňátka ani v nejmenším nezajímala a chtěla jen odpočívat. Miminka jsme raději aspoň trošku dokrmili štěněčím mlékem z lahve a pak už jen celou noc přikládali k velmi neochotné a rozbolavělé mamince. Hned od nedělního rána byl ale svět hned veselejší, protože Foggy změnila svůj názor a velmi pozvolna, ale o to zodpovědněji se ujala své maminkovské role. Všechna miminka se velmi rychle naučila přisát se a nepustit. Teď po několika dnech Foggy musíme z bedny na venčení a krmení a pití tahat skoro násilím, nechce se jí vůbec od štěňátek odcházet.
Mlíčka má Foggynka spoustu a zjevně štěňátkům velmi svědčí, protože krásně přibírají.
